Když se v lednu letošního roku na webu DZS objevil nenápadný inzerát vyzývající učitele francouzštiny z celé České republiky k účasti na konkurzu na letní třítýdenní stáž hrazenou belgickou vládou, pomyslela jsem si: Krásná myšlenka, ale úplná utopie se tam dostat. Nicméně požadované náležitosti jsem dala dohromady v duchu hesla „nemám co ztratit“, v řádném termínu je poslala do Prahy a vše pustila z hlavy. O to větší byla má radost a překvapení, když mi na jaře přistál v poště e-mail s oznámením, že jsem místo na stáži obhájila a že JEDU!
Sbalit si dvacetikilový kufr a odletět sama do jiné země – zní to jednoduše a vlastně to pro mě není až tak neznámé. Ale (vždycky je nějaké „ale“): v Belgii jsem nikdy nebyla, nebudu tam znát živou duši a tři týdny v neznámém prostředí s cizími lidmi jsou i pro celkem otrlého cestovatele porce, kterou je třeba řádně strávit.
Nicméně podařilo se. Sebrala jsem odvahu a zavazadla a strávila tři skvělé týdny v univerzitním městě Liège, česky překládáno jako Lutych. Můj pobyt v číslech:
- 58 učitelů ze všech zemí světa (dveře od koupelny jsem si podávala s učiteli z Gabonu, Brazílie, Finska, Slovinska, Angoly, Afghánistánu, Uruguaye, Litvy, Estonska…);
- 20 dní ve škole, a to jak formálně (klasické hodiny), tak neformálně (lekce vaření belgického národního jídla, výlety do známých měst, úniková hra s tématem současných belgických spisovatelek…);
- 4 opravdu dobře prozkoumaná belgická města (Liège, Brussel, Bruges, Namur);
- skoro 400 nachozených a naběhaných kilometrů;
- desítky zajímavých lidí a osudů.
Letošní stáž pro učitele francouzštiny byla pro Université de Liège významná, neboť oslavila své 30. narozeniny. Bonusem pak je informace, že ředitelka celé této akce stála před 30 lety u jejího zrodu a v době stáže oslavila šedesátiny. Když si k oslavám obojího přičtete hromady hranolek, tuny tatarky a nepřeberné množství skvělé čokolády a zmrzliny, pochopíte, že to byly tři opravdu nezapomenutelné týdny. Vůbec je nepovažuji za okrádání se o volný čas, ale naopak mi daly chuť a inspiraci do dalšího školního roku. Učím se ráda a učení se podobnou formou má pro mě velký význam.
Pár osobních postřehů o Belgii: je to země lidí s opravdu dobrým smyslem pro humor – dělají si legraci ze všeho (hlavně z Francouzů), sebe nevyjímaje. Hranolek a tatarky prostě není nikdy dost. Každý druhý obchod je čokoládovna. Manneken Pis (55centimetrová soška čůrajícího chlapečka, symbol Bruselu) hezky demonstruje, že svobodně čůrat může v Belgii každý, a to kdy a kam se mu zachce. :-) Jedna vafle – žádná vafle.
Mé poděkování za možnost účasti tentokrát míří za vedením GYPRI, které mě vyslalo s krásným doporučením, národní agentuře DZS, jež zajišťovala proces spojený s organizací a cestou, a dále belgické vládě a Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR za financování celého pobytu.
Mgr. Lenka Ocásková, učitelka francouzštiny
